Další lokace byla naším posledním místem na novozélandském Severním ostrově a ukázala se být celkem zvláštní.

Naší destinací byla Ohakune a měla sloužit jako dvě lokace pro Středozem. Jedna z nich byla nahoře na Mount Ruapehu, což je nevyšší hora Severního ostrova a nejsvatější místo místních kmenů Maori Iwi. Pro Pána Prstenů natočili s Horou osudu celkem hodně scén, třeba tu, kde Sam nese Froda po hřebeni, ale konkrétně tahle oblast byla pro produkci zcela nová. Nelze říct, že Ruapehu je Hora osudu, což je časté nepochopení mezi výletníky z řad LOTR geeků.

Je považováno za nezdvořilé fotografovat charakteristické vrcholky Ruapehu, takže zatímco zde sice natáčeli mnoho scén z úvodní bitvy a svahů Hory osudu, museli přesto vytvořit velkolepou krajinu Středozemě digitálně ze změti jiných hor včetně aktivních havajských vulkánů.

Místní Iwi (konkrétně dva kmeny, Ngati Uenuku a Ngati Rangi) poskytli produkci povolení natáčet na této straně hory, a aby ukázali spojenectví mezi kmeny a produkcí, uspořádali Powhiri. Produkce nemohla přinutit herce ani štáb, aby na tuto tradiční událost šli, neboť byl zrovna den volna, ale důrazně žádali každého, aby tam šel, neboť čím více lidí se tam ukáže, tím větší respekt bude ukázán Maorům, kteří dovolili štábu natáčet v jejich zemi.

Bylo očekáváno zhruba 30 – 40 lidí, ale když jsem přijel na Maungarongo Marae, byl jich tam dobrý dvojnásobek, včetně producenta Zane Weinera a hlavních herců jako Martina Freemana a Iana McKellena až po trpaslíky. Když slavnost začala, bylo tam asi 130 lidí z produkce.

Pořadatelé, Ngati Rangi, začali s haka, druhem bojového tance, který se stal světoznámým díky ragbyovému týmu All Blacks, který jej předvádí před každým zápasem. Nám návštěvníkům nebyl povolen vstup na pole (známé jako Marae aitea) až do haka, kdy byl jeden z bojovníků vyslán, aby zjistil, jestli jsme my filmoví týpci přátelé či nepřátelé, v běžné řeči známí jako Tikanga. Muž předal rau (kopretinu), kterou převzal Zane, znamenající, že jsme přišli v míru, a která symbolizovala, že se naše dvě skupiny setkaly jako přátelé a že smíme vstoupit na Marae aitea.

Na ven to vypadalo jen jako řady mluvčí ze dvou stran, které byly drženy odděleně a které na sebe halekaly tam a zase zpátky a pronášely řeči, které zakončily písní. Každý z vůdců Ngati Rangi, jenž přišel na řadu, mluvil v maorštině, která nám byla překládána prostředníkem jménem Turama Hawira.

Všichni jsme obdrželi píseň, kterou jsme měli zazpívat, a na parkovišti jsme ji skupinově předvedli. Jelikož jsme všichni byli návštěvníky, museli jsme se také všichni zúčastnit, abychom projevili respekt, a to včetně amerických reportérů.

Pohled na mraky plující kolem Mt. Ruapehu a jasný sluneční svit, který na nás dopadal během celého obřadu, velmi silně zasáhl mou spirituální stránku. Nejsem věřící člověk, byla tam ale přítomná nesporná síla. Historie v pozadí rituálu, upřímná slova našich hostitelů a očividný respekt štábu i herců se smísily do hutné, soustředěné atmosféry, kterou bylo úžasné zažít.

Ian McKellen byl posledním člověkem ze štábu, který promluvil, a pronesl skvělou řeč pojednávající o cestě, již tento štáb podnikl, a děkoval za to, že nás nechávají sdílet jejich překrásnou zem s lidmi z celého světa. „Klidně jste mohli říct Gandalfu Šedému „Neprojdeš“, ale vy jste to neudělali,“ řekl předtím, než zopakoval své díky za spolupráci a povolení filmovým tvůrcům vstoupit na jejich území.

Pamatujete, jak jsem zmínil, že po každé řeči následovala píseň? Poté, co sir Ian přednesl tu svou, všichni herci hrající trpaslíky povstali a zazpívali jednu píseň z Hobita, obzvlášť chytlavou barytonovou baladu zvanou Mlžné hory (tu úplně první z právě zveřejněného traileru).

Závěrečná část obřadu zahrnovala cosi zvané hongi, kdy se návštěvníci seřadili a procházeli kolem iwských vůdců, žen a dětí, potřásli jim rukou a sklonili se, aby se dotkli nosy a čely. Toto pozvání do vzájemného osobního prostoru upevňuje spojenectví našich kmenů a už z nás nedělá návštěvníky, ale tangata whenua (lid země).

Jak jsem postupoval v řadě, musel jsem dělat hongi s asi dvaceti lidmi, od rozkošných děcek po laskavé stařešiny, a nebylo to tak nepříjemné, jak jsem čekal. Když se dotýkáte s cizím člověkem nosy, nutí vás to dívat se mu do očí a vzít v potaz víc než to, co vidíte na první pohled. Zpětně mi bylo řečeno, že dívat se našim hostitelům do očí během hongi je ve skutečnosti známkou agrese, nevypadali ale, že by se urazili.

Poté, co jsme všichni dokončili hongi, jsme se shromáždili a probírali něco málo z maorské mytologie týkající se jejich země. Bylo nám řečeno, že s sebou během natáčení budeme mít představitele iwiů, „aby před námi chránil horu a zároveň nás před horou“. Pamatujte, že Ruapehu je aktivní vulkán a Maorové věří, že jsou v této oblasti dobří a zlí duchové, kteří musejí být uctíváni, aby nebyla narušena rovnováha.

Vedle toho, že budeme mít na place při ruce Turama Hawira, byli jsme zároveň požádáni, abychom jako výraz úcty vždy, když přijdeme, popřáli dobré ráno Korovi (maorské slovo pro dědečka, tj. horu), stejně jako dobrý večer, když budeme odcházet.

Nemůžu mluvit za nikoho jiného, ale já to tedy dělal. Je těžké nenechat na sebe dolehnout majestátnost této oblasti, a i když nevěřím v úplně ty samé věci jako naši hostitelé, přesto jsem pocítil sílu tohoto místa.

První lokace se nacházela na Ohakune Beech Paddock, který se sice nenacházel přímo na hoře, ale pro jistotu jsem se stejně otočil směrem k hoře na horizontu a zašeptal „Dobré ráno, Koro“.

Tato lesnatá oblast měla představovat okolí Kraje a ukázat Bilba, jak dohání Gandalfa a trpaslíky. Jedou na koňských hřbetech, takže si dovedete představit ten cirkus. Třináct trpaslíků, čaroděj a koně pro každého z nich!

Koně trpaslíků byli navlečeni do jakéhosi druhu chundelatých obleků, jelikož měli představovat poníky, jelikož chlápci hrající trpaslíky by vypadali ve své výstroji na skutečných ponících směšně. Aby zachovali správný poměr, museli upravit regulérní koně tak, aby vypadali jako poníci.

Den byl víceméně stráven získáváním širokých záběrů skupinky na koňských hřbetech projíždějící lesy, zatímco se ji Bilbo snaží dostihnout. Hlavně tam byl jeden záběr, který jste mohli zahlédnout v traileru, kde Fili a Kili zvednou pana Pytlíka (z koňského hřbetu) a posadí ho na jeho poníka.

Bylo celkem zajímavé pozorovat Jacksona, Martina Freemana, Aidana Turnera a Deana O’Gormana tohle všechno organizovat. Aby získali víc místa, přesunuli se ven ze zalesněné oblasti na rovinku, kde bylo stanovišť. Peter, VFX, výstroj, protetika, herci a pár dalších dostanou stany, aby mohli dělat svou práci a zároveň být blízko kamery.

Peter, Martin a koordinátor kaskadérů Glen Boswell (o Glennovi se více dozvíte v budoucí reportáži. Tenhle chlápek je kaskadér, který přežil natáčení Bojovníka silnic a Krvavého tábora Briana Trencharda-Smithe!) ohradili místo záběru, který byl ošidný, protože zahrnoval tři herce a dva koně, a aby se povedl, vyžadoval přesné načasování.

Jak vidíte, kamera šla tam, kde Peterovy ruce ohraničují záběr, takže Martin nemusel být v záběru vytažen úplně, resp. jen trochu povytažen, aby znázornil požadovaný pohyb. Domnívám se, že se pokusí získat ještě jiný úhel s Martinovým dublérem v okamžiku, kdy je vyzdvižen a posazen na poníka. Pro tento záběr ho jen potřebovali zachytit, jak se pohybuje nahoru, aby měli nějaký pohyb k sestříhání.

To taky vysvětluje bednu od jablek, na níž spočívají Freemanovi chlupaté hobití nohy. Záběr ho zachycuje, jak přichází směrem ke kameře a stoupá na onu krabici, než se k němu Fili a Kili dostanou, takže se může svými nohami odrazit, když ho popadnou za klopu a vyzdvihnou.

Jak jste si jistě dobře vědomi, existuje v šoubyznysu určité stigma týkající se práce se zvířaty a dětmi. Z hereckého hlediska bývá hlavní problém v tom, že zvířata a děti pokaždé vykradou scénu i tomu nejcharismatičtějšímu herci, ale vsadil bych se, že kořeny tohoto problému vyrůstají spíše z praktické stránky natáčení.

Práce se zvířaty a dětmi totiž obvykle znamená pomalu ubíhající den, a pobyt na lokaci může být celkem frustrující.

Stojí to hodně koordinace, aby načasování klaplo, když máte spolu na scéně lidi i zvířata. Všiml jsem si ale pár zajímavých věcí, které trenéři dělali, aby se koně cítili pohodlně. Na příklad jsem viděl jednoho trenéra jemně čichat před koněm k mikrofonu, aby pak mohl v klidu následovat skupinu a uvědomit si, že se ho tahle chlupatá věc, která se mu houpe nad hlavou, nechystá napadnout.

Další komplikací této lokace byla oblačnost. Bylo opravdu zataženo, ale nebyly tu žádné pěkné nadýchané mráčky...jenom bílo. V jednom okamžiku během natáčení se mraky rozdělily a snesl se na nás překrásný sluneční svit. Nicméně, to by nesedělo s ničím, co natočili předchozího dne i toho rána, takže jsme zase čekali na víc mraků.

Osvětlení je samozřejmě klíčové pro kontinuitu. Můžou (a pravděpodobně to udělají) nahradit jednotvárnou bílou oblohu zajímavými mráčky, ale když se objeví jasná záře a ne rozptýlené světlo z předchozího záběru, způsobí to, že záběry pak nebudou sedět.

Byla to poklidná doba. Záběr byl vytvořen, práce byla hotová a nebylo na práci nic jiného než čekat. Bylo to trochu jako ocitnout se v oku hurikánu. Všechno se zpomalilo a chaos spojený s natáčením se zastavil. Abych byl upřímný, byl to příjemný oddych. Asi po deseti minutách se zase zatáhlo. Bylo to, jako kdyby nějaký podlý bastard rozkopl mraveniště, a každý se vrátil ke své práci.

V tom klidu jsem si všiml, že se na place vyskytl velký umělec John Howe. Viděl jsem ho poblíž studia ve Stone Street ve Wellingtonu, ale nechtěl jsem ho otravovat. Byl jsem venku se zvukaři Tonym Johnsonem a Corrinem Ellingfordem, když se Howe objevil. Domyslel jsem si, že si s nimi jde poklábosit, ale k mému překvapení se mi sám představil a pochválil mi reportáže z natáčení.

Sledoval jsem jeho práci roky, takže jsem byl dost překvapen milými slovy od někoho, jehož talent tak moc obdivuji. Byl dokonce tak laskavý, že hodil reportáže na svůj blog.

Před časem byl přibrán Alanem Lee. Diskutovali jsme o 3D umění, které předvedli v posledním produkčním videu. Ve skutečnosti to začalo jako vtip, doopravdy nemalovali ve 3D, ale jak ten vtip vykrystalizoval, začali na tom kousku doopravdy spolupracovat a úplně poprvé během celých let jejich spolupráce oba kreslili jeden a ten samý obraz. Využili počítač, aby do něj skutečně přidali dimenzionalitu, proto také tento obraz opravdu funguje v 3D.

Silně jsem na ně naléhal, aby ho nechali vytisknout na příští Comic-Con, že lidi po tom budou šílet. Já alespoň vím, že bych jeden moc chtěl. Ten nápad se jim líbil, ale uvidíme.

Po dvou dnech natáčení na Beech Paddock se společnost přesunula k hoře. Moc toho pro vás z této lokace nemám, a to zejména z tohoto důvodu:

Tento mech je ohrožený a velmi starý. Jedna z podmínek natáčení na této lokaci zněla, že dolů na plac sejde pouze nezbytná část štábu, a já nezbytný nejsem,  takže jsem zůstal na horské cestě, s čímž jsem se celkem smířil. Jak vidíte, vybudovali tohle lešení, aby se dostali dolů. To lešení bylo prohlášeno za bezpečné, ale udělal jsem na něm jediný krok a cítil, jak se spojovací příčky pod mou vahou ohnuly, a najednou jsem tam už vůbec nechtěl být.

Výhled byl i tak neuvěřitelný, takže jsem šel trochu stranou, abych získal pohled zpátky na údolí pod námi.

Spolu s epickým výhledem a ohromně mohutným vodopádem (a supervzácným mechem) byla tato lokace ohromující a zjistil jsem, že toto místo také hraje na cestě velmi důležitou roli. Vím, že do této lokace bude digitálně umístěna obrovská socha. Všichni trpaslíci a Bilbo byli tam dole a něco hledali. Víc prozradit nemůžu!

Trochu jsem s Peterem mluvil, než se odebral dolů na plac. Poukázal na to, že natočili velkou část z úvodní bitvy ze Společenstva asi 5 minut jízdy odsud, na opačném svahu. A směrem dolů z hory, u proudu z tohoto vodopádu, chytal Glum své ryby poté, co se připojil k Samovi a Frodovi.

Peter se mě taky pokusil přesvědčit, že okolní krajina byla celá postavena dílnou Weta, že všechny skály jsou ve skutečnosti pěnové a vodopády jsou jen pomalu tekoucí sůl, ale nenachytal mě! Ne, pane, tentokrát ne!

Jelikož jsem většinu času na této lokaci strávil sezením ve stanu cateringu a doháněl psaní (vlastně nejspíš pracoval na Prázdninovém průvodci), tohle je už všechno, co k ní mám.

Ruapehu sloužilo hlavní jednotce jako úplně poslední lokace Severního ostrova. Poté jsme se všichni vrátili do Wellingtonu a strávili tam hezkou noc (v mém případě vyplněnou skvělou společností a výborným indickým jídlem na místě zvaném Planet Spice). Pak přistála letadla mířící na Jižní ostrov a začala skutečná legrace (a klimatické extrémy).

Jako obvykle, tady je ukázka z další lokace:

Teď je čas představit našeho člena štábu! Jedním z nejdůležitějších lidí v celém procesu lokací a klíčovou postavou dohod s Ngati Rangi a Ngati Uenuku je muž jménem Jared Connon.

Jared je hlavním lokačním manažerem a jedním z klíčových členů týmu, který hledá, prověřuje, organizuje a uzavírá každou z těch lokací, k níž se dostaneme.

Od prvních průzkumných fotek po skončení úklidu po natáčení je Jared v přední linii a hledá místa, která nejen odpovídají příběhu, který je vyprávěn, ale která jsou zároveň logisticky dostupná. Pamatuje na to, že více než 400 členů štábu (a to počítám jen hlavní jednotku) musí setrvávat v blízké vzdálenosti, ale musí mít zároveň přístup k těmto lokacím.

Takže, není tak snadné, aby Jared a jeho oddíl našli pěkné lokace, je tu celá ta logistická stránka, která musí být vyřešena.

Během rozhovoru mi Jared řekl, že celé zpracování Hobita začalo už pod režií Guillerma del Tora a mnoho vybraných záběrů přetrvalo i poté, co se Peter změnil z producenta/scénáristy na producenta/scénáristu/režiséra.

Pro stručný přehled – proces začíná (přirozeně) scénářem, přičemž seznam lokací je vytvořen, až když je Peter informuje, co plánuje natáčet ve studiu a co chce nalézt na lokacích. Průzkumník hledá a prochází oba ostrovy křížem krážem a dělá tuny fotografií potenciálních míst.

Zpět ve Wellingtonu se na ně tým podívá a každé místo, které by mohlo stát za to, je označeno. Poté je naplánována velká prohlídka s mnoha lídry jednotlivých sekcí a Peterem, aby každou lokaci sami viděli a rozhodli, jestli o ni stojí.

Poté, co je volba učiněna, začíná teprve skutečná legrace. Zabezpečení lokací, jednání s vlastníky půdy (či s vládou, pokud jde o veřejný pozemek) a snaha vymáčknout z těchhle jednání co nejvíc.

Natáčení na lokacích je drahý proces a kdykoli je to jen trochu možné, snaží se z jednání s jednou společností získat více různých míst. Během této pauzy není mnoho jedno- či dvoudenních jednání, než se přesuneme na další lokaci, a tak to taky plánovali. Kdyby společnost mohla zůstat na jednom místě a dostat několik lokací na různé části obou filmů, bylo by to pro ně přirozeně výhodnější..

Jared je jedním z mnoha členů týmu, který udržuje tuto mašinérii v hladkém chodu. Bez něj by se vám nedostalo oněch pěkných leteckých záběrů a celkový kultovní pocit z těchto filmů by byl umenšen. Takže, tohle je pro tebe, Jarede! Díky za všechno, co děláš, i za pomoc se zaopatřením všech těch věcí týkajících se Maorů, které byly zmíněny na začátku článku.

- Eric Vespe („Quint“)