LA

Premiéry prvního z filmů Hobit zanedlouho vypuknou. Pvní ve Wellingtonu následována další v New York City a na londýnskou prestižní filmovou adresu na Leicester Square se chystají davy pozvaných hostů. Dokonce jsem slyšel, že jich je tolik, že se nevejdou ani do dvou kin. Dlouhatánský seznam hostů zatím zveřejněn nebyl, ale už teď mohu říci, kdo přijde určitě – všichni příznivci trilogie Pána prstenů. Ještě nevím koho si na premiéru sebou vezmu já, určitě někoho, kdo je mi velmi blízký.

Obří publicita, se stejně tak velkými rekvizitami čarodějů je k vidění všude kolem, herci se fotili na plakáty s 3D efekty a tak vás odteď budou očima provázet kam se v těch místech jen hnete.

No a já čelím donekonečna stejným otázkám – doteď 70 novinářů – jaké že to bylo, vrátit se na Nový Zéland? Stejné? Jiné?

Naštěstí v mnohém stejné – stejný štáb se stejnými techniky a jejich pomocníky či šéfy. Rick Findlater mi mi opět dělal make-up,  Emma Hare mi denně navlékala a svlékala kostým, tak jak to dělala i před 10 lety. Herci byli skoro všichni noví-hlavně 13 trpaslíků a hobit. A i ti chtěli vědět jaké to je vrátit se opět na stejné místo. První, koho jsem na place potkal, byl Elijah Wood, o 13 roků starší, ale jakoby se vůbec nezměnil. Je stále stejně klukovský, skromný, plný nadšení a šarmantní jako kdysi. Zrovna tak šarmantní a okouzlující je i Orlando Bloom, který se svou rodinou bydlel Wellington Bay hned vedle mého domu. Ty staré časy, na které se nedá zapomenout, pokračovaly, když z Austrálie přiletěla Galadriel a Elrond. Saruman se k nám připojil pouze virtuálně, ale Roklinka jej, třebaže v Londýně, přivítala stejně vřele jako nás ostatní z Bílé rady.

Tentokrát jsme na lokacích natáčeli méně než při Trilogii, Matamata byla komplet přestavěna na Hobitín a mezi oběma ostrovy jsme na kolech trucků, v pohodlí karavanů, pendlovali jen 2 měsíce. Studio Miramar bylo luxusně vylepšeno, hlavně pak K studio (jakože King Kong studio), Dno pytle zabralo starou fabriku na barvy, kde vše staré zůstalo staré. Klíč od vstupních dveří Dna pytle nebyl nikde k nalezení. To proto, že jej používám jako zarážku na zadní dveře mého domu v Londýně.

Ale nikomu to neříkejte!