LEKCE TŘI

Podstatná jména. Množné číslo. Člen.

Slova, která označují osoby nebo věci, se nazývají podstatná jména. Mohou být životná (pes) nebo neživotná (kámen), konkrétní (strom) nebo abstraktní (nenávist), mohou označovat nejen osoby, zvířata a věci, ale také jevy (bouře) nebo látky (voda) .

            Ve většině jazyků jsou podstatná jména ohebná, tj. lze je skloňovat, měnit jejich podobu podle potřeby gramatického kontextu.

Je tomu tak i v quenijštině. Quenijské podstatné jméno může mít koncovku dvou různých forem množného čísla, duálu (označujícího dvojici), ale také koncovky různých pádů. Má také zvláštní podobu přivlastňovací, např. -rya- "její" ve slově máryat "její ruce" v básni Namárië (koncovka -t, je mimochodem jedna z těch, které označují dvojici – tady dvě ruce).

            Většinou koncovek se budeme zabývat (mnohem) později. Začneme jevem, který je velmi obvyklý a dokonce i jazyky tak neohebné jako angličtina pro něj mají zvláštní tvary podstatných jmen – tedy množným číslem.

            V quenijštině existují dvě různá množná čísla. Jedno vzniká přidáním koncovky -li. Tolkien to nazýval "partitivní plurál" (WJ:388) nebo "obecný plurál" (viz Etymologies, heslo TELES). Bohužel funkce tohoto plurálu – tedy jak se významově liší od ”normálního” množného čísla, které budeme rozebírat dále – není úplně jasná. Máme v různých pramenech pár příkladů tohoto plurálu, ale ty nám příliš nepomáhají. Dlouho se předpokládalo, že tento plurál označoval velké množství; takže Eldali (vytvořeno z Elda "Elf") by znamenalo asi "mnoho elfů". Na tom něco může být, ale některé další příklady, které máme k dispozici, tuto domněnku nepotvrzují. Další názor říká, že Eldali možná znamená spíše "několik elfů" nebo "nějací elfové", tedy část z větší skupiny, díl z většího celku: termín"partitivní (částečný) plurál" by tomu odpovídal. Nebudeme se touto formou množného čísla dále zabývat. Jeho funkce je skutečně tak nejasná, že nechci konstruovat cvičení, která by byla založena na čiré spekulaci. (V dodatku k tomuto kurzu ale předkládám některé úvahy o plurálu -li.)

            Prozatím se budeme věnovat ”normálnímu” množnému číslu. Každý čtenář Tolkienových děl se setkává s mnoha příklady, jsou hojné zejména v Silmarillionu. Podstatná jména, končící na některou ze samohlásek -a, -o, -i nebo -u , plus jména, končící skupinou -ië, tvoří množné číslo koncovkou  -r. Například jména různých národů, které se objevují v Silmarillionu:

Elda "Elf", plurál Eldar

Vala "bůh (přesněji anděl)", pl. Valar

            Ainu "duch prvního stvoření", pl. Ainur

            Noldo "Noldo, člen Druhého pokolení Eldar", pl. Noldor

            Valië "ženský rod Vala", pl. Valier

Dalším příkladem slova na  -ië je  tier "stezky" v Namárië; srovnejme jednotné číslo tië "stezka". (Podle pravidel pravopisu, která zde užíváme, není v plurálu tier diaereze (dvojtečka nad e), protože označuje pouze to, že -ë na konci slova je třeba plně vyslovit, ale v plurálu tier, e není v postavení na konci slova a jeho výslovnost je jasná.) Případy plurálu podstatných jmen, končících na -i jsou vzácné, protože takových slov není mnoho, ale například v MR:229 se vyskytuje quendir jako plurál quendi "Elf-žena" (a také quendur  jako množné číslo quendu "Elf-muž"); podstatných jmen, končících na  -u je také poměrně málo.

Podstatné jméno v jednotném čísle quendi "Elf-žena" si nesmíme plést s plurálem Quendi, který je použit například v Silmarillionu, v popisu probuzení elfů v kapitole 3: "Sami se nazývali Quendi, ti, kdo mluví hlasy; protože dosud nepotkali jiné živé bytosti, které by mluvily nebo zpívaly." Quendi je množné číslo Quendë "Elf"; podstatná jména končící na -ë obvykle tvoří plurál na -i, a jak vidíme, toto -i nahrazuje koncové -ë (není tedy přidáno až za ně). Ve WJ:361, Tolkien výslovně odkazuje na "jména na -e, z nichž většina tvoří množné číslo na -i".

Existují pochopitelně výjimky. Některá slova na -ë používají plurál s koncovkou -r. Na jednu z těchto výjimek jsme už narazili: tam, kde je -ë součástí -ië, dostáváme plurál -ier, jako v tier "stezky". Tím se vyhneme neobratnému plurálu **tii. Další výjimky nelze vysvětlit tak jednoduše. V Dodatku E se vyskytuje slovo tyeller pro "stupně", evidentně plurál k tyellë.  Proč tyeller namísto **tyelli? LR:47 podobně uvádí, že plurál od mallë "cesta" je maller; proč ne **malli? Možná mají slova na -lë plurál -ler protože  "pravidelné" **-li by mohlo být zaměněno s koncovkou partitivního plurálu –li, o které jsme se zmiňovali dříve. Bohužel nemáme dostatek příkladů, které by tuto domněnku potvrzovaly nebo vyvracely. Tvar tyeller dříve mátl odborníky; vzhledem k nedostatku vzorů, domnívali se chybně, že slova na -ë pravidelně  tvoří plurál  -er. Název časopisu Parma Eldalamberon "Kniha elfských jazyků" (sporadicky vychází dodnes) je příkladem tohoto omylu; v titulu se objevuje **lamber jako předpokládaný plurál lambë "jazyk, řeč", ale dnes už víme, že správně má být lambi. I když od začátku panovalo podezření, a dnes je všeobecně uznáváno, že tomu tak je, vydavatel se nikdy neobtěžoval název časopisu změnit na správné Parma Eldalambion (a tak mi dodnes chodí dotazy, proč se moje stránka jmenuje Ardalambion a ne Ardalamberon...) V některých případech  se zdá, že sám Tolkien si nebyl jistý, jaká koncovka je správná. V PM:332, je uveden plurál k Ingwë "Elf prvního pokolení [a také jméno krále tohoto rodu]" Ingwi, jak bychom předpokládali, ale o pár stran dále na PM:340, nacházíme  Ingwer (říká se tam, že příslušníci prvního  pokolení, Vanyar, se sami nazývali Ingwer, možná to má označovat specifický Vanyarský výraz?) Můžeme ještě podotknout, že v Tolkienově nejranější ”quenijštině” mělo patrně více slov na -ë tvary plurálu na -er. Například v rané básni Narqelion se objevuje lasser jako plurál k lassë "list", ale v Namár